Dekarbonizace EU (Greendeal) již do roku 2050 je velmi ambiciózním cílem. Je to plán s mnoha neznámými a riziky. Je nesmyslné „soutěžit“ o co nejrychlejší odstavení stávajících zdrojů.
Současná energetika musí být schopna provozu až do doby kdy budeme mít funkční náhradu, při jejím odstavování se nelze řídit podle plánů, které jsou zatím jen na papíře. 

edit 30.3.2023    Text bude průběžně doplňován a upřesňován.

1 – Kde se nacházíme

I když debata o dekarbonizaci a rozvoji OZE probíhá již nejméně desetiletí, zatím se z pohledu celé energetiky vlastně moc nestalo. Základem energetické spotřeby EU jsou fosilní zdroje (přes 60% – uhlí, ropa, plyn) a jádro(15%). Podíl OZE na finální spotřebě EU byl před deseti lety 14%, v roce 2022 je stále jen 22% a roste tempem pouhých 0.8% ročně.

2 – Kam směřujeme

Jak připomíná M.Macenauer, dekarbonizace znamená vybudovat paralelně několik nových energetik a jejich rozvoj bude muset být pokud možno v logické časové návaznosti:

• Systém OZE zdrojů (větrné a FVE). Aby byly tyto proměnlivé zdroje schopna nahradit energii z fosilních zdrojů, musí být  dodat podobné množstí energie, musí být jejich kapacita ca.20x větší než dnes.
• Významnou součástí OZE zdrojů má být 300 GW větrných elektráren na moři, včetně kabelů a částečně i výroben vodíku přímo na umělých ostrovech a navazujících vodíkovodů. (nyní ca.25 GW)
• Podstatné rozšíření a modernizace transportních tras, jak přenosových a distribučních elektrických sítí, tak celoevropské vodíkové páteřní sítě a přízpůsobení stávající sítě pro dopravu vodíku či směsí ZP s vodíkem.
• Systém krátkodobé akumulace (baterie) pro denní/týdenní vyrovnávání výroby a spotřeby
• Systém sezónní akumulace energie z OZE do vodíku, tedy nahradit současný import zemního plynu výrobou v elektrolyzérech
• V Německu se předpokládá, že OZE zdroje nebudou schopny poptávku po vodíku pokrýt, předpokládá se import elektřiny a zelených paliv ze zemí mimo EU . To opět vyžaduje příslušnou podporu výstavby těchto zdrojů včetně dopravní infrastruktury do EU
• Vybudovat téměř do výše 100% maximální potřeby elektrizační soustavy řiditelné flexibilní záložní plynové zdroje(kogenerace, příp.elektrárny), které budou v případě nejhorší kombinace podmínek (zima, nesvítí a nefouká) zajistit po dobu několika dní či týdnů výrobu elektřiny a tepla spalováním zemního plynu, v budoucnu zeleného vodíku či metanu.
• Zvyšování efektivity
  Pro dosažení cílů bude třeba více než zdvojnásobit tempo renovace budov
• Klíčovým trendem bude elektrifikace sektoru tepla (a dopravy)
  Sektor tepla má na finální spotřebě energií 50% podíl, tento sektor je tedy pro dekarbonizaci zásadní . Elektrifikace tepla je z mnoha důvodů podstatně složitější než postavit třeba fotovoltaickou elektrárnu. Sektor elekřiny tvoří jen 25%, proto zvyšování podílu OZE na výrobě elektřiny se jen pomalu promítá do podílu OZE na celkové spotřebě energií.
  Např. v Německu už téměř 50% podíl OZE na výrobě elektřiny, ale v sektorech tepla a dopravy žádná revoluce zatím neprobíhá a proto má Německo podobný podíl OZE je mírně vyšší než ČR (22% vs.18%)

3 – Rizika realizační
Tyto procesy jsou sice příležitostí (pracovní místa, snižování dovozní závislosti), ale přináší i obrovská rizika zpoždění nebo dokonce jejich nedosažení a to z mnoha důvodů:

• technické a ekonomické obtíže, neboť všechny technologie jsou sice známé, ale v různém stupni technické a komerční zralosti
• obecně neschopnost realizovat potřebná opatření (zateplování, výstavba OZE) v potřebném tempu (povolovací procesy, odpor veřejnosti, setrvačnost myšlení, atd.
• razantní zvýšení temp růstu instalací OZE, dálkových vedení bude vyžadovat direktivní řízení shora, tyto stavby budou „ve veřejném zájmu“ což povede k omezení dosud obvyklých občanských práv připomínkovat vznik těchto zařízení v jejich okolí
• je též jasné, že jde o obrovský přesun peněz z jedněch do druhých odvětví, z jedněch do druhých profesí, což se negativně dotkne velké části lidí a firem
• to vše může vést k odporu obyvatelstva (NIMBY, náklady) a riziku nárůstu preferencí populistických vlád (jak se už ukazuje třeba v Holandsku), ale i postupný růst preferencí AfD v Německu,…)

Z toho plyne generelní riziko časového nesouladu jednotlivých procesů a dalšího zdražování celé transformace.
Příklad: Pokud souběžně s expanzí FVE nebude probíhat elektrifikace sektorů tepla a dopravy a/nebo výroba vodíku a posílení přeshraničních kapacit, dojde k propadu cen elektřiny v letních měsících s nutností další spirály dotací pro „levnou“ elektřinu z FVE.

4 – Rizika chybných strategií EU i národních vlád

Jako každý jednotlivec, i státy a EU dělají ve svém rozhodování chyby. A těch chyb bylo v energetické politice již celá řada a je velmi pravděpodobné, že i současná strategie Greendeal v sobě též má  zásadní chyby.

Příklady:

• podpora biopaliv 1.generace, s velmi malou energetickou výtěžností a vedoucí k devastaci krajiny
• podpora biomasy, vedoucí k transportům biomasy z druhého konce světa, drancování lesů v rozvojových zemích i v rámci EU
• prosazení německé politiky závislosti na plynu z Ruska a neschopnost EU realizovat alternativní plynovody k Nordstreamu
• umožnění přístupu či vlastnictví zásobníků plynu ruským firmám bez dostatečné kontroly ze strany státu nad touto strategickou infrastrukturou
• pokud je primárním cílem Greendeal dekarbonizace jako prostředek k odvrácení klimatické katastrofy, je naprosto nepochopitelný neustálá snaha vytlačit jadernou energetiku do nějaké „šedé“ zóny (taxonomy, ESG,či aktuální diskuse o Net Zero Industry Act, podle které jádro nemá být  považováno za prioritní technologii).
  Chladný přístup EU k jádru kritizuje i EIA.

5 – Na dovozy nelze spoléhat

Ve zprávě ČEPS o zdrojové přiměřenosti se předpokládá postupná nutnost importů elektřiny. V roce 2030 se přebytková bilance předpokládá pouze u Francie a Německa, v menším objemu Holandsko a Norsko. Jenže ničím a nikým není zaručeno, že tyto země tyto plány splní a že bude možné od nich elektřinu dovážet.

• Německo:
  Pro splnění svých cílů musí Německo několikanásobně zvýšit tempo výstavby OZE. V posledních letech je přírůstek výkonu VtE pouhých 2-3 GW ročně, tedy se výstavba prakticky zastavila, přes jasnou politickou prioritu těmto zdrojům. Důvodem jsou zejména zdlouhavá povolovací řízení a odpor obyvatel, diskuse kolem legislativních podmínek-odstupy od obydlí. do roku 2030 je třeba tempo zvýšit na 10-15 GW, tedy až pětinásobně!
• Francie:
  Desítky GW odstavených reaktorů kvůli zanedbané údržbě ukazují, v jakých problémech francouzská energetika je. Jsou sice plány na výstavbu několika nových reaktorů, lze však očekávat problémy a zpoždění. V minulých dnech byla zveřejněna  zpráva parlamentní vyšetřovací komise, která zjištovala, proč se Francie z dříve energetické velmoci stala závislá na dovozu elektřiny, což bylo zvlášt palčivé během této krize.

4 – Implikace pro SEK

Základem elektroenergetiky mají být dle SEK zjednodušeně řečeno:
jádro+OZE+částečně dovoz+krytí špičkové spotřeby  plynovými zdroji

Konkrétní návrhy k aktualizaci SEK:

• jaderná energetika musí být i nadále základem – malé i velké reaktory
• rozvoj malé i velké FVE a větrné energetiky
• Klíčové bude teplárenství:
  – Energetické využívání odpadů a odpadního tepla, dle možností biomasa
  – uhelné kogenerace nahradit kombinací plynové kogenerace a tepelných čerpadel
  (potenciál až 4 GW  KVET + 4 GW TČ) a to jak ve velkých městských teplárnách
  tak i v  menších zdrojích (sídliště, firmy, průmyslové areály, developerské projekty,…)
• Role plynové kogenerace
  – v provozu primárně v zimním období pro krytí špičkové potřeby tepla ale i elektřiny.
  – zajistí flexibilitu a podpůrné služby pro elektrizační soustavu
  – spalovací motory a turbíny jsou jedinou technologií schopnou konvertovat vodík zpět na elektřinu (a ideálně i na teplo v kogeneraci)
  – nejde tedy o překlenovací technologii, ale nutný článek bezuhlíkové
  energetiky
• Zateplování, priorita elektrifikace a CZT pro individuálního vytápění
• Efektivní využití ZP v kogeneračních zdrojích minimalizuje potřebu výstavby méně účinných plynových záložních/špičkových elektráren.

Co s uhelnými zdroji?

• Je velmi snadné uhelné elektrárny odstavit a nahradit plynovými.
• Pokud by však došlo ke zpoždění při výstavbě nových jaderných a OZE zdrojů a nemožnosti nahradit tyto výpadky dovozy, tak hrozí dlouhodobé uvíznutí ve vysoké závislosti na plynu, jeho cenových výkyvech a , geopolitické situaci. Současná krize je toho příkladem.
• Není proto vhodné spěchat s odstavováním uhelných zdrojů z provozu. Uhelné elektrárny musí zůstat funkční jako bezpečná záloha do doby plné funkčnosti nízkoemisní energetiky založené na jádře a OZE. A to i za cenu zvýšených nákladů na udržení elektráren a uhelných dolů v provozu
  (platba za kapacitu či rezervu).

Zdroje:

Podíl OZE na finální spotřebě energie v EU 2014-2022
https://www.statista.com/statistics/864900/share-of-renewable-energy-electricity-consumption-european-union-eu28/

Zpráva ČEPS o zdrojové přiměřenosti do 2040
https://www.ceps.cz/cs/zdrojova-primerenost

Prezentace K.Vinklera (ČEPS) na AEM, 15.3.2023 https://www.aem.cz/blog

Rozhovor s P.Třešňákem, 24.3.2023
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-vlada-chysta-energetickou-koncepci-hleda-jak-se-obejit-bez-uhli-228242

Rozhovor s P.Hladíkem, 25.2.2023
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/petr-hladik-ministerstvo-zivotniho-prostredi-odklod-od-uhli-energetika-chko.A230224_150432_ekonomika_maz

Rozhovor s M.Macenauerem (EGÚ Brno), 10.3.2023
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-expert-za-penize-do-slunce-a-vetru-jsme-mohli-mit-4x-vic-energie-z-jadra-227274

Rozhovor s J.Vondrášem, 22.3.2023
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-rozhovory-ritime-se-do-betonove-zdi-varuje-expert-pred-odchodem-od-uhli-227898